Tento text vznikl jako výsledek pátrání autora, který chce vědět jak to bylo s Ježíšem doopravdy a jaké bylo originální Kristovské poselství. Církve nám tvrdí že mají „pravdu“… dokonce kvůli tomu samy sebe prohlašují za neomylné… ale právě tohle je soudnému člověku podezřelé! Tak došlo k rozhodnutí ověřit si věci sám.
Pokračujeme v našem detektivním pátrání po stopách Nového Zákona a Kristova poselství. Minulé díly najdete pohromadě v rubrice Tajnosti církve římské »
Pokusil jsem se v minulém díle shrnout, kdo byli tzv. židokřesťané. Přednesl jsem prosté a logické argumenty pro tvrzení, že právě oni byli nejblíže originálnímu Kristovu učení. Přesto byli nově vzniklou cézaropapežskou katolickou církví násilně potlačováni — což je rovněž dobře doloženo. Něco tu řádně smrdí, něco co nelze nechat bez povšimnutí…
Mnoho nového jsme se o těchto pra-křesťanech dozvěděli z fascinujících archeologických nálezů v 20. století.
Zopakujme si nejdříve relativně dobře známý příběh od Mrtvého moře…
Svitky od Mrtvého moře — nejstarší biblické rukopisy
Rukopisy a fragmenty svitků byly nalezeny v jedenácti jeskyních v blízkosti místa zvaného Chirbet Kumrán (Kumránské rozvaliny) na severozápadním břehu Mrtvého moře, několik kilometrů jižně od Jericha. Rukopisy vytvořila židovská komunita esejců, která zde působila do r. 68. Základní fakta o esénech lze nalézt v předchozí kapitole.
Materialista řekne, že při nálezu svitků hrála roli náhoda, někteří jiní již vědí že náhody neexistují. Na konci r. 1946 objevil beduínský chlapec z kmene Taámire při hledání zaběhnutého zvířete jeskyni. Uvnitř pak nalezl několik hliněných nádob, v jedné z nich tři svitky. Ty se za několik měsíců dostaly od beduínů přes betlémské obchodníky do kláštera sv. Marka v Jeruzalémě a odtud později do rukou odborníků. Stejnou cestou putovaly ještě další svitky.
Kvůli válce po založení státu Izrael nebylo možno hned provést archeologický výzkum a práce v první jeskyni se uskutečnily až v r. 1949. Začal i průzkum nedalekých zřícenin sídla židovské sekty, u kterého bylo následně prokázáno spojení s nalezenými rukopisy.
Stáří rukopisů bylo určeno nejprve pomocí paleografických metod na 4. nebo 5. st. př. n. l., později bylo upřesněno archeologickými metodami a metodou radiokarbonového datování do období let 167 př. n. l. až 233 n. l. Díky nálezu mincí v Chirbet Kumrán byl pak za pomoci numizmatiky určen rok 68 jako datum posledního osídlení židovskou komunitou.
O datu vzniku nejstaršího kumránského svitku se ještě vedou diskuse, pravděpodobný je ale rok 250 př. Kr., tedy o sto let dříve, než bylo založeno kumránské společenství…“
Není pochyb o bezkonkurenční historičnosti esejských záznamů i autenticitě, které se vyhly cenzorní zásahy spojené s nástupem cézaropapismu a především neslavně proslulou prací s. Jeronýma na tzv. kanonické Bibli, jak bylo dokázáno v minulých dílech tohoto seriálu.
Důležité spisy z Kumránu
Povšimněme si spolu nyní jaké spisy byly mezi esejci v Kumránu populární — nepřímo nás totiž upozorňují na jejich důležitost pro nás všechny! Znovu to zdůrazňuji především kvůli jejich nedotčenosti pozdějšími cenzorními zásahy i kvůli esejci Janu Křtiteli.
Až do objevu svitků od Mrtvého moře byly nejstaršími zachovanými rukopisy hebrejské bible tzv. rukopisy masoretské. Nejstarším úplným opisem hebrejské bible byl Leningradský kodex, který pochází z r. 1008 / 1009 n.l.
Některé knihy byly v Kumránu zastoupeny ve větším počtu (Kniha Izajášova, Deuteronomium, Žalmy), jiné jen v několika exemplářích. Tóra, jako jádro hebrejské bible, byla zachována asi v sedmdesáti kopiích. Kniha Genesis patřila v kumránské komunitě k nejčastěji používaným knihám. Početný je také nález Knihy Exodus. Zřejmě nejoblíbenější bylo Deuteronomium.
Velmi oblíbené byly prorocké knihy (Izajášova, Jeremiášova, Ezechielova); z nich zejména Kniha Izajášova, která prorokuje příchod Mesiáše. První svitek Knihy Izajášovy je jedinou biblickou knihou, která se v kumránských jeskyních zachovala celá. Svědčí o věrnosti tradice a pečlivé práci židovských písařů.
Na druhou stranu se ví, že písaři klidně některé texty modifikovali, cituji komentář IAA:
Many biblical manuscripts closely resemble the Masoretic Text, the accepted text of the Hebrew Bible from the second half of the first millennium ce until today. This similarity is quite remarkable, considering that the Qumran Scrolls are over a thousand years older than previously identified biblical manuscripts. Strikingly, some biblical manuscripts feature differences from the standard Masoretic biblical language and spelling. Additions and deletions in certain texts imply that the writers felt free to modify texts they were copying. (Israel Antiquities Authority, IAA, Leon Levy Dead Sea Scrolls Digital Library)
Podivné… vysvětlení naleznete o něco dále.
Jeden z opisů Knihy Danielovy, která byla u kumránců oblíbená, pochází přibližně z první poloviny 1. století př.n.l. Je tedy jen asi o sto let mladší, než jeho originál, jehož sepsání je datováno do období kolem r. 164 př.n.l.
Kumránské nálezy lze řadit do pěti kategorií:
- Biblické, „deuterokanonické“ a „apokryfní“ spisy.
- Esejské výklady, komentáře a parafráze biblických knih.
- Esejské řády, liturgické spisy a chvalozpěvy.
- Astrologické spisy.
- Měděný svitek.
Křesťanské spisy v Kumránu
Kontroverzi působí zlomky 7Q4 a 7Q5, které roku 1972 José O’Callaghan identifikoval jako 1Tim 3,16–4,1.3 a Mk 6,52n. Námitky proti tomu většinou pocházejí od lidí, kteří nejsou ochotni připustit existenci křesťanských textů v Kumránu. Povšimněme si prosím v následujícím citátu, jak se slepě věřící v katolická dogmata zuby-nehty brání, byť jen připustit, že by zde mohly být nalezeny takové texty 😉 A když jsou pod tíhou důkazů nuceni to přijmout, tak se daná fakta pokouší „okecávat“.
Je mi skoro trapné to opakovat, ale přesto: Komu asi tak Ježíš v Izraeli přednášel? Byli to Eskymáci? Indiáni? Nebo snad Římané? Peršané? Poradí mi někdo prosím? 🙂
Nemluvě o tom, že Jan Křtitel velmi pravděpodobně byl Esejcem, Ježíš prošel jejich výukou a nebylo by vůbec nic divného, pokud by křesťané byli i mezi Esejci… souvislosti jsem v minulém díle seriálu již zevrubně ukázal. Netvrdím samozřejmě, že všichni židé se stali křesťany, nicméně pár jich jistě bylo… a hlavně: Prvotní křesťané byli židokřesťané!
Cituji z české Wikipedie beze změny, jako odstrašující příklad katolické manipulace — začíná to nepopiratelným obecně známým faktem — dál už se ale automaticky předpokládá, že v Kumránu žádný křesťan nemohl být: První křesťanské texty však pocházejí z doby, kdy křesťanství bylo jen jedním z proudů židovství, a autory těchto textů byli Židé. Křesťané se snažili přesvědčit ostatní Židy, že mesiáš již přišel — toto Židé (a obzvláště esejci, kteří příchod mesiáše velmi očekávali) nemohli ignorovat a museli křesťanské učení blíže prozkoumat, aby na ně mohli reagovat – buď je přijmout, nebo odmítnout. Roku 1999 se proto vědci, zabývající se svitky, při diskusi v Jeruzalémě shodli na tom, že Kumrán je samozřejmým místem pro židokřesťanské spisy. http://cs.wikipedia.org/wiki/Svitky_od_Mrtvého_moře
Základní esejské vědomosti
Základními rysy esejské nauky, kterou zobrazují vlastní spisy esejců, jsou učení o predestinaci, dualismus a apokalyptika spojená s vírou v Mesiáše. Esejci pokládali vše za dopředu Bohem určené. Dualistické dělení pozemského světa na tábor dobra a zla se odráželo i v chápání světa duchovního. V něm viděli proti sobě stojící duchy moudrosti a duchy lži, anděly pravdy a anděly klamu. V samotném člověku pak stojí v protikladu duch a tělo. Jenom Boží duch může pozvednout člověka z porušené lidské přirozenosti — více v minulém díle seriálu.
Flavius Iosephus např. uvádí, že těla podle esejců pomíjejí, kdežto duše jsou nesmrtelné a sestupují z nebe do těl jako do vězení a když se uvolní z tělesných pout, vznášejí se zbavené otroctví.
Vstupní brána k poznání
Zde se znovu dostáváme do kritického bodu, do vstupní brány k tomu, co se před lidstvem utajuje — totiž skutečné poznání. Podívejme se na věc proto důkladněji — všichni církevní autoři začínají při popisu gnosticismu jeho důkladným popliváním. Budu nyní citovat z knihy Malé církevní dějiny a začnu tím pliváním — taková je prostě realita. A pak se podíváme, zda bychom se mohli něco dozvědět mezi řádky…
Cituji z knihy Augusta Franzena, Malé církevní dějiny:
»Rozličné gnostické systémy jsou produkty synkretismu a mají kořeny v předkřesťanské době… Řecká filozofie a příslib vykoupení podle orientálních helénistických mystérií se v gnosticismu slučovaly ve zvláštní směs představ o tomto i o onom světě, do nichž byli uváděni jen zasvěcení. Gnostikové svým stoupencům slibovali poučení o velkých základních otázkách lidstva, o tom, odkud pochází a kam směřuje lidský život, o vzniku vesmíru i o smyslu zla a neštěstí na tomto světě. „Pravé poznání“ (= gnósis), které zprostředkovali, se nezakládalo na rozumovém poznání a věcném poučení, ale získávalo se mystickým ponořením a určitou náboženskou praxí. Tvrdili, že mají v držení tajná zjevení, která obsahují skryté vědění, přístupné jen zasvěcencům.«
Předchozí citované je více-méně pravdivé, až na ten tzv. synkretismus. Nicméně následující odstavce jsou již šikovnou zavádějící manipulací, kdy se církev čtenáře pokouší přesvědčit, že gnostikové se »snaží přisvojit si nauku křesťanského zjevení«. Pravda je ovšem jiná. Gnostikové si samozřejmě nic nepřisvojovali, nemuseli — Kristovo učení samo bylo gnostické. Nicméně je evidentní, že pokročilé znalosti přednášel jen jisté užší vrstvě pokročilejších žáků… pokračuji s manipulativním citátem ze stejné knihy:
»Gnostikové se velmi záhy začali zajímat o křesťanství, a to právě proto, že se zakládá na zjevení… se nedalo zabránit, aby si gnostikové časem nepřisvojili nauku křesťanského zjevení a nevykládali ji ve svém smyslu…«
Další manipulace spočívá v tom, že církevní teologie křesťanství ztotožňuje s tzv. »vírou ve skutečné božství Kristovo« a tato slepá víra je úzce spojena se zfalšovaným tzv. narozením z panny — to vše je lež, jak jsem již dříve na jasných faktech ukázal. Křesťanství přece není o slepé víře, nýbrž o pravidlech správného pozemského žití vedoucího k tzv. věčnému životu. Každý, kdo použije prostý dětský selský rozum, to jasně uvidí — může se přitom podívat třeba do Janova evangelia na tzv. horské kázání. Mluvím teď o Janovi, protože je mezi 4 církevními evangelii nejspolehlivějším zdrojem informací — což jsem již dříve také dokázal… Synkretismus pak teologové použijí jako sprosté slovo 😉 nakonec to svedou na přitažlivost tajemna 🙂 a pomluví všechny spisy gnostiků. Nebo ještě jinak, polopatě: Církev si sama definuje co je křesťanství a poté ty nesouhlasící označí za nekřesťanské… cituji nakonec další pomluvy z knihy:
»Gnóze je ve své podstatě, jak lze snadno poznat, absolutně nekřesťanská, protože popírá podstatu křesťanství, víru ve skutečné božství Kristovo. Je pokusem strhnout křesťanství do nebezpečného proudu synkretismu. Přitažlivost gnóze byla v dráždivém kouzlu, kterým na mnoho lidí působí všecko tajemné… Gnóze rozvíjela rozsáhlou propagandu, která se projevovala… a apokryfními „svatými písmy“ a údajně se zakládala na zvláštních zjeveních a tajném tradování dosud skrytých Kristových výroků… V rámci manicheismu se udržela až do středověku a žila dále v sektách pauliciánů, bogomilů a katharů…«
-konec citátu-
Jak to vidím já, šance těch z nás, kteří chceme utéci z této myšlenkové klece, je pochopit podstatu této církevní manipulace, která si nejdříve sama definuje co je „správné“ křesťanství a vše ostatní pak upaluje.
Proto jsem se rozhodl že výsledky svého hledání publikuji. Proto vám milí čtenáři ukazuji všechny tyto stopy. Ještě nejsme na konci stopování, nicméně už v tomto místě cesty začíná být zřejmé, že právě gnosticismus je originální Kristovou naukou. Ano Kristus skutečně přinesl ten manuál k tomu „jak se odloučit od hmoty, překonat temnotu a vrátit se do světa Božího světla“, jak vystoupit z kolotoče znovuzrozování, jak získat ten tzv. věčný život o kterém církve tak rády mluví…
Pozn.: V předchozím díle v kapitole Prvotní křesťané byli gnostici?! najdete další text k tomuto klíčovému tématu.
Ve Franzenově knize můžete mezi řádky najít základní kostru onoho potlačeného vědění, které může člověku pomoci k osvobození od hmoty, řečeno Kristovými slovy:
31 Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. 32 Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:31-32)
Kristovo gnostické učení vedoucí k osvobození od hmoty
Z knihy Augusta Franzena, Malé církevní dějiny nyní cituji základní principy gnosticismu:
Společné základní názory rozličných gnostických systémů jsou tyto: Všechny světy vznikly emanací [vyzařováním] z nejvyššího skrytého boha, přebývajícího v nedostupném světle [záření], a to tak, že z tohoto boha vycházeli nesčetní du chové (aiónové) a stále více se vzdalovali od svého božského zdroje. Čím je tato vzdálenost větší, tím jsou nedokonalejší v svém bytí a tím mají méně světla. Na posledním, nejnižším stupni se konečně mísí s hmotou, která patří k říši tmy a zla. V této nejnižší vrstvě vznikla naše země; je dílem nejmenšího ze všech aiónů, demiurga. Tento démiúrgos neboli „tvůrce světa“ je ztotožňován s Jahvem, Bohem Starého zákona.
Vykoupení záleží v osvobození jisker božského světa z temné hmoty a v jejich uvedení do plnosti světla (pléróma) nejvyššího Boha. Kristus tu vystupuje jako jedna z oněch duchových bytostí (aión); jeho úkolem bylo zvěstovat lidem dosud neznámého nejvyššího Boha a poučit je, jak se mohou odloučit od hmoty, překonat temnotu a vrátit se do světa Božího světla… mnozí gnostikové učili, že Kristus-Logos (Slovo), sestoupil na člověka Ježíše teprve při křtu v Jordáně, a tím z něho učinil Mesiáše… Smrt na kříži v každém případě nemá vykupitelský význam; důležitá je pouze učitelská činnost; opravdu spaseni budou jenom ti, kteří chápou a následují tajnou nauku Krista-Logu. Obsahem této nauky je překonání hmoty… Kristus prý zanechal dvojí zjevení: nižší, které zvěstoval ve svatých písmech široké církvi, a vyšší, skryté, které tajně svěřil jen několika vyvoleným osobám a jež je nyní v držení gnostiků.
Hlavními představiteli tzv. křesťanské gnóze byli Satornil v Antiochii (počátkem 2. stol.), Basilides v Alexandrii (kolem 120–145) a Valentin v Římě (asi 136—160).
-konec citátu-
Tajnosti Esejců
Učení esejců bylo esoterní, k tajemstvím měli přístup pouze zasvěcení. Nauky, které považovali za zvláště tajné, zapisovali tajným písmem.
Některé dokumenty byly napsány v tajných kódech, které si esejci sami vytvořili… v jednom známém případě si dokonce dali záležet na tom, aby většina slov, i když ne všechna, byla psána pozpátku, přičemž užili kombinace čtyř nebo pěti abeced, včetně jedné nebo dvou, které vynalezli sami…
Zajímavostí nikoliv zanedbatelnou je toto: Byly nalezeny zašifrované spisy. O šifrování mluví i Jeroným v souvislosti s evangeliem Ebionitů.
Esejci byli tajnůstkáři nejspíše hlavně kvůli své bezpečnosti. Někteří jejich písaři žili dvojí život. Pod jedním jménem je znali ve vesnici a pod dalším v bratrstvu. Měli více komunit, ne jen tu kumránskou. Jejich školy předstíraly, že poskytují vzdělání i v jiných oblastech. Nezasvěcené drželi v okrajových skupinách a ti školu absolvovali, aniž by se dozvěděli podstatu jejich učení.
Některé nálezy jejich textů jsou falzifikáty nebo zmanipulované originály. Náboženství bylo politizované a postupně získávalo vládu. Některé sekty záměrně uchovávaly falešné spisy, aby zmátly lupiče. Esejci uchovávali sadu spisů pro zmatení zélótů, jinou sadu pro zmatení Římanů a velmi pečlivě strážili vnitřní „tajnou“ sadu se svým poznáním. Dávali do textu tajné symboly, podle kterých rozlišovali pravé spisy od falešných.
Takové záznamy těžko správně přeložit, přestože překlad sám o sobě je správný. Některé svitky od Mrtvého moře proto vypadají jako bláboly a je třeba vzít v úvahu, že skutečnou informaci předcházela přikrášlená fakta. Při posuzování svitků je nutno být velmi obezřetní, číst tzv. mezi řádky, používat veškerou inteligenci a intuici při posouzení, které spisy jsou asi tak ty falešné…
Vezměte přitom prosím do úvahy, že esejci úzkostlivě dodržovali Starý Zákon, násilí jim bylo cizí… (viz jejich oblíbené spisy)
Když pátráte v odborné literatuře o Esejcích a Kumránu trochu více, tak jasně vidíte, že mnozí se podivují nad tím, jak si svitky protiřečí atp. Někteří z nich dokonce pak usuzují, že Esejští nejspíš ani neexistovali 😉 Vysvětlení je prosté — ony matoucí, falešné spisy…
Jen tak mimochodem: Intuice mi napovídá, že do té matoucí (maskovací) skupiny pravděpodobně patří i tzv. Válečný řád, někdy nazývaný také Válka synů světla proti synům tmy. Zachoval se v osmi exemplářích — schválně, zda-li vám dává nějaký smysl? Mně tedy ne, nejen kvůli obsaženému násilí.
Je v něm popisována válka synů světla proti pohanským sousedům; válka potrvá čtyřicet let. Šiky synů světla budou chránit archandělé. Najdeme tu velmi konkrétní směrnice o velitelích, věku bojovníků a důstojníků, speciálních oddílech, uspořádání šiků, signálech, standartách s nápisy hlásajícími různá náboženská hesla atd. Bitva je zde dopodrobna vylíčena; po dílčích neúspěších končí díky Božímu zásahu definitivním vítězstvím synů světla. To vše je prokládáno promluvami velekněze k vojsku, předpisy čistoty, které musí bojovníci zachovávat, modlitbami a chvalozpěvy apod. Tábor světla tvoří židé z rodů Lévího, Judy a Benjamína, jejich protivníky jsou Edómci, Moábci, Ammónci a Pelištejci. Do bitvy je v čele šiku nesen nápis: „Hněv Boží bude planout proti Beliálovi a proti mužům, jejichž úděl je s ním, ať žádný nezůstane živ.“ Své vlastní slogany mají roty, čety atd. Nesou se též prapory se speciálními nápisy pro různé fáze střetu. Další hesla jsou napsána na polnicích, např. „Bůh ztepe všecky Děti temnoty; kéž se Jeho hněv neutiší, dokud nebudou zahlazeny.“ Synové světla zvítězí, omyjí krev bezbožníků a zapějí chvalozpěv.
Digitalizované dokumenty z Kumránu
Dost často se jedná jen o malé dochované zlomky, ale například tzv. velký Izajášův svitek 1QIsa se dochoval celý a k dispozici je dokonce digitálně s možností vyhledávání veršů…
The Digital Dead Sea Scrolls: http://dss.collections.imj.org.il/isaiah
Learn About the Scrolls: http://www.deadseascrolls.org.il/learn-about-the-scrolls/introduction
Tento článek je součástí série Tajnosti církve římské » o necenzurované historii církve: O tom, jak lidstvu bylo Kristovské poselství utajeno i o tom jaké bylo doopravdy. Text je rovněž doplňkem seriálu Dualita lidského bytí » který ono Kristovo poselství rozebírá prakticky.
Literatura:
- Flusser, D.: Esejské dobrodružství
- Allegro, John: Rukopisy od Mrtvého moře
- Eisenman, Robert: James, the Brother of Jesus
- Arendzen, John: The Catholic Encyclopedia, vol. 5
- Edwards, James R.: The Hebrew Gospel & the Development of the Synoptic Tradition
- Fuller, J. M.: A Dictionary of Christian Biography and Literature to the End of the Sixth Century A.D., with an Account of the Principal Sects and Heresies
- G. Uhlhorn: A Religious Encyclopaedia or Dictionary of Biblical, Historical, Doctrinal, and Practical Theology, vol. 2
- Goranson, Stephen: The Anchor Bible Dictionary, vol. 2
- Flavius Iosephus: Válka židovská
- Epifanios ze Salaminy: Panarion
- Eusebios z Kaisareie: Církevní dějiny
- Bart D. Ehrman: Lost Christianities — The Battles for Scripture and the Faiths We Never Knew
- Bart D. Ehrman: Lost Scriptures — Books that Did Not Make It into the New Testament
- THIEDE, Carsten Peter: Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství
- FRANZEN, August: Malé církevní dějiny