aneb Strach z nepřijetí, strach z budoucnosti a strach z bezmoci jako stresové faktory limitující náš život v dospělosti

Pojďme se opět dnes  podívat do našeho každodenního bytí zde a očima mé praxe nahlédněme do oblasti, se kterou se mnozí z vás možná i právě teď se střídavými úspěchy potýkají.

Pokusím se vyrovnat s daným tématem se všemi klady a zápory mého vlastního osobního poznání i poznání založeného na zkušenostech získaných při práci s některými z vás, mými klienty. Přijměte tohle vše prosím jako další pokus o můj osobní vklad pro vaše hledání toho, co je pro vás podstatné tady a teď v tomto transformačním období.

Řada z vás, kteří jste si přečetli mé texty, se rozhodla se mnou pracovat na cestě přeměny sebe sama úzkou cestou do svého nitra. Sleduji díky vaší přízni dění ve vašem životě v mnoha případech i poté, kdy jsme práci spolu ukončili. Vím proto, co vám práce na sobě samých přinesla i dále přináší a jak změnila vaše životy i pohled na sebe sama a tento svět.

A proto jsem v tomhle ohledu úplně klidný. Byť je lidská psychika velmi složitá, praktické výsledky, kterých na  doporučené úzké cestě do vlastního nitra pravidelně dosahujete, znamenají pro mne to nejlepší potvrzení správnosti předpokladů, na kterých stavím.

Zejména u výše uvedených strachů se procento úspěšných zásahů do lidské psychiky blíží jednomu stu a ohlasy těch, kteří touhle fází procesu vnitřní změny již prošli, jsou velmi pozitivní. Než se však do toho naplno dáme, dovolte mi pár vět k zamyšlení.

PSYCHOLOGIE A PSYCHIATRIE – CESTA KE ZDRAVÍ?

Možná ne náhodou mi došlo nedávno na mou osobní internetovou adresu pár mailů jednoho pana doktora, který se velmi rozčiloval nad mým údajně necitlivým přístupem k pacientům Podle jeho náhledu totiž není vhodné odkrývat otevřeně příčiny potíží před pacientem a pojmenovávat je až tak pravými jmény.

Poukazuje na mnou používaný detailní popis příčin problémů a považuje jej za neetický vůči lidem, kteří si podle něj prošli v dětství osobními traumaty a jsou nyní vystaveni jejich obtížným následkům. Musím říci, že mne váš přístup rozčaroval a v klinické praxi jsem se s nimi nesetkal už řadu let, konstatuje onen vysokoškolsky vzdělaný pán.

Oslovil mne slovy „pane kolego“, takže předpokládám, že při náhodném čtení některého z mých textů si nebyl vědom toho, že jde o tzv. „alternativní přístup“ k problémům, které jsou mu profesně blízké. Možná proto ho mé věty vyprovokovaly k tak rozhořčené reakci. Nepochybuji o tom, že vědom si toho faktu, neopřel by o mne ani staré kolo z první republiky.

Chápu, že mu text, který zřejmě mylně považoval za projev kolegy z branže, nezapadl do strnulých pouček z generace na generaci děděných schémat vnímání lidské psychiky tak, jak jsou postaveny na letitých postulátech Jungových či Freudových teoretických prací.

Tedy prací, které i po více než stu letech kupodivu stále ještě tvoří základ „vědy“ o tom, čím my všichni tady procházíme a s čím se ve svém životě setkáváme. Prací, které beznadějně zastaraly a které vedou celou psychiatrii na scestí.

Přidáme-li k Jungovi a Freudovi i Darwina s evoluční teorií o původu druhů a jeho pohled na člověka jako tvora pocházejícího z opice, máme před sebou jak na dlani celou bídu současné vědy zabývající se právě člověkem, jeho psychikou i jejími skrytými zákoutími.

Není jistě náhodou, že právě psychiatrie byla hrubě zneužita proti lidem autoritativními režimy dvacátého století a podle mých zkušeností situace není stále nijak růžová ani v dnešních / prý / demokratických státech.

Poplatnost materialistické doktríně vnímání světa činí z psychiatrie jednu z nejzaostalejších oblastí současné medicíny. Jako taková v zásadě není schopna důsledně řešit pravé příčiny problémů, se kterými se setkává.

Pouze je tlumí a to i nepříliš vybranými a často i nevybíravými prostředky. Jen výjimečně se jí daří dobrat se pravé příčiny problémů. Ty totiž leží mimo rovinu vnímání, kterou si ordinují diplomovaní specialisté na naši psychiku jako jedině možnou.

A tak dobře placeni z veřejného zdravotnictví, dáte-li jim šanci.  úspěšně ničí i ty zbytky vašeho psychického zdraví, které vám zůstaly.

Platí-li, že věda v mnoha oborech lidské činnosti již sahá po vrcholu Mount Everestu, zde je  spíše pravdou, že tahle se ještě brodí propadlinou Mariánského příkopu u ostrova Guam v Tichém oceánu.

Psychiatrie jako obor medicíny a psychologie jako věda, která studuje lidské chování, jsou dosud natolik ponořeny do hlubin nepřijetí skutečné podstaty existence tohoto multidimenzionálního světa a člověka jako bytosti existující současně v mnoha dimenzích těchto světů, že tragicky selhávají a zaostávají daleko za potřebami těch, kteří z nezbytí jsou bohužel nuceni vyhledávat jejich pomoc.

A tak tomu bude vždy až do doby, než si její protagonisté uvědomí, že náš hmatatelný a měřitelný svět je jen jedním z mnoha světů. Pokud to ovšem ve své bohorovnosti tohle někdy vůbec připustí. Ostatně, mějme je rádi, ty pány doktory. Oni prostě jen nevědí, co činí.

FALEŠNÍ PROROCI DNEŠKA?

Spousta falešných proroků nás přesvědčuje, že po příletu sluneční soustavy do bodu „X“ galaktického rovníku budeme všichni kolektivně transformováni. Pokud by to byla pravda, je možné, že naše věda a její nositelé konečně prozřou, odhodí své diplomy a vzápětí budou odvolávat to, co dosud říkali a říkat to, co dosud popírali ?

Je možné, že z našich politiků, rozkrádačů společných fondů i prostých zlodějů ve velkém se stanou beránci dělící se s námi o své nadstandartní příjmy z osobní či kolektivní privatizace našich daní ? Věříte tomu ? Já osobně tomu nevěřím. Pohádky jsou jen pro děti.

Ti, kteří tomu věří, žijí ve velké iluzi, ze které jednou procitnou. Kocovina po probuzení bude pořádná, to mi věřte. Ostatně, což nevypráví tradice nic o tom, že Atlantida byla zničena v důsledku toho, že bylo tehdejšími „vědci“ a „politiky“ dokonale zneužito tehdy známých toků energií v obrovském rozsahu pro sobecké účely některých skupin či jednotlivců ?

Totéž se děje dnes a v rozsahu, do kterého prostý člověk této Země nijak nevidí. Tajné zbraně ovlivňující počasí, existují metody umožňují vyvolávání kataklyzmatických jevů v zemské kůře. dochází k dalekosáhlým manipulacím s lidským zdravím pomocí nečistých praktik nadnárodních farmaceutických koncernů propojených s tajnými službami velkých států. Takové jsou hrátky dnešních mocných tohoto makrosvěta.

Zapomeňte na ně, na ony falešné proroky. Hledejte přístup k informačním tokům v sobě. Tokům, které máte na dosah své ruky. Zdokonalte sebe sama, svůj mikrokosmos a neumožněte makrokosmu, aby si s vámi dělal, co se mu zlíbí.

Začít prostě musíte u sebe. Jiné cesty není. Teprve na ní, na téhle cestě dovnitř, se dostanete do situace, kdy si postupně uvědomíte, že si můžete řídit svůj život sami, jak se o tom píše v chytrých knihách.

Já samozřejmě připouštím, že mé poznání zákoutí lidské psychiky je jistě jistým způsobem  omezeno tím, že nemám za sebou léta vyčerpávajícího a jistě náročného odborného studia příslušných vysokých škol.

Ale právě má naprostá nezávislost na tzv. „vědeckém“ přístupu k problémům lidské bytosti žijící zde svůj život v daných podmínkách jednadvacátého století a znalost přístupů k práci s vše prostupujícími energiemi Univerza mi ponechává prostor pro hledání skutečně fungujících metod, které dokážou řešit a řeší příčiny mnoha  psychických i fyzických potíží mých klientů neřešených a neřešitelných klasickou medicínou.

Není ovšem ani z mého pohledu všechno zlato, co se třpytí. Jak se informace o možnostech mých terapií dostávají do vědomí stále širšího okruhu zájemců o práci na sobě, setkávám s tím, že mnozí z vás tyto informace získané v běžném verbálním / přednášky / či písemném podání / zveřejněné texty / považují mylně za úplné a snaží se na sobě pracovat podle nich ve své režii.

Některým z vás se leccos zdaří, ale většina zájemců bohužel dokáže pochopit ony informace jen neúplně. Výsledek práce na sobě je pak silně omezen neznalostí či nepochopením určitých východisek a správných postupů. Doporučuji proto těm, kteří skutečně chtějí onou komplexní vnitřní změnou dokonale projít, aby nespoléhali jen na vlastní síly a vyhledali osobní kontakt. Jedině tak mohou očekávat výsledky, které je plně uspokojí.

S radostí pozoruji, že se mezi mými klienty začínají objevovat lidé / či spíše moji kolegové a kolegyně na stezce esoteriky /, kteří nejen dokážou dokonale využít pro sebe možnosti práce na oné úzké cestě do vlastního nitra, ale získané poznatky se pokoušejí stále dokonaleji  zakomponovávat i do vlastní práce ku pomoci lidem ve svém okolí. Přeji jim úspěch, stejně jako vám všem, kteří se k tomu ještě rozhodnete.

Je nutné, abychom se aspoň zkratkou dotkli otázky potřeby  realizace skutečné duální lásky k sobě, jak ji v mém podání jistě z dřívějška znáte. Vás, kteří s ní nejste podrobně seznámeni, odkazuji na můj seriál „Dvě cesty“ na internetovém magazínu Jaroslava Chvátala nebo zde na webu.

Právě realizace lásky k sobě v dané podobě je totiž podmínkou nutnou i postačující k tomu, aby bylo mono začít účinně pracovat na odstranění m.j. i oněch strachů, které jsou uvedeny v názvu tohoto textu.

Připomeňme si proto základní teze o skutečné lásce k sobě pro ty z vás, kteří o nich ještě nic nevědí. Stručně řečeno : člověk je duální bytostí se dvěma samostatnými individuálními centry vědomí. Těmito centry vědomí jsou vědomí těla / „já“, ego / a vědomí ducha / „Já“ /.

V esoterické praxi se často hovoří a pracuje s tzv. vnitřním dítětem, které ale mnohdy i ti, kteří se tím profesionálně zabývají, zapomínají ztotožnit s osobností našeho fyzického „já“, kterým ve skutečnosti je. Je to právě tohle vnitřní dítě v nás, které touží po lásce vlastního  ducha a po sjednocení s ním.

Moderní doba je charakteristická tím, že nejnižší duchovní tělo / zde označováno jako duch / lidských bytostí v inkarnaci z důvodů, které jinde podrobně uvádím, nepřijímá a nemiluje fyzické vědomí těla, ve kterém je takříkajíc v podnájmu po dobu svého pobytu zde na Zemi.

Nepřijímá své fyzické vědomí ani jako rovnocenného partnera po dobu svého pobytu zde, ani mu nevěnuje ke škodě celé své člověčí bytosti / takto součtové duše / pozornost a nedává mu svoji lásku.

A právě v tomto faktu nelásky bytosti ducha k bytosti těla mají svůj prazáklad všechny potíže, kterými každý z nás jako individuální bytost člověka páté rasy zde žije.

Neláska vědomí ducha /„Já“/ k vědomí těla /„já“/ a traumata vědomí těla /„já“/, která jsou důsledkem hromadění let prožívání této nelásky, vedou ve svých důsledcích k postupnému zrodu všech  poruch lidské psychiky samotné i ve svých důsledcích pak s nimi spojených poruch zdraví fyzického těla.

Uvědomme si s odkazem na také zde v tomto internetovém magazínu zveřejněné „rozhovory s ragauianem“, že vědomí lidského těla a toto tělo samotné není ničím jiným než integrální části nás samotných posazenou do nízkých vibrací reálného prostředí tohoto světa a symbolizuje současně pád našeho ducha do hmoty.

A proto platí, že dokud je vědomím ducha /„Já“/ v nás vědomí těla /“já“/ nemilováno a odmítáno, nemůže tomu být jinak, než že jsme a dále budeme nuceni / pokud v čase očekávaného konce věku k tomu dostaneme další šance / pokračovat v koloběhu zrozování se v hrubohmotných světech zde až do chvíle, kdy tohle pochopíme a v sobě my sami změníme.

Pokuste se prosím domyslet význam toho, jak vnímám na základě vlastního a tedy nikoli převzatého poznání budoucnost lidstva na této planetě. Pokud skutečně určité skupiny lidí žijících zde mají mít šanci obdržet tzv. proměněné tělo, mohou to být jen a jen ti, kteří vlastní prací na sobě tady a teď již dosáhli určité hranice vysokých vibrací svého vědomí jako celku.

Tělo má být „proměněno“, říká bible a já s ní veden tím, co jsem měl možnost na vlastní nitro poznat, v tomto směru hluboce souzním. Má tedy být toto tělo ve vibracích pozvednuto, nikoli zatlačeno směrem ve vibracích dolů, jak se tomu dnes v esoterické praxi mnohdy děje.

Protože tohle zatlačování ve vibracích směrem dolů duální neláskou obou individuálních částí nás samotných se dálo již po hezkou řádku generací a ne náhodou je provázeno právě strmým pádem tohoto světa a nás všech do hmoty.

Transformační období, jehož jsme svědky a v němž žijeme, je darem shůry každému, kdo dokáže pozvednout svoji mysl od dominantních vjemů hmotného světa a i nástrah falešných proroků současnosti a dokáže sám v sobě spojit vzájemnou duální láskou obě části sebe sama.

Mnozí lidé rádi věří, že tuhle změnu za ně vykonají transformační energie okolí. Je to pro ně prostě mnohem jednodušší, než tento osobní čin niterného sjednocení sebe sama vykonat vlastními silami. Bohužel, může nám jich být pouze líto, nezmění-li svůj pohled.

Protože právě ono vámi osobně iniciované vnitřní sjednocení obou bytostí ve vás se  stane  zdrojem úžasné vnitřní multidimenzionální síly, která zcela změní vaše vnitřní nastavení na této hmotné rovině / a nejen na ní /.

Je to totiž právě tato multidimenzionální síla, která vám propojí dohromady tělo, duši i ducha a stojí za vaší nově získanou schopností člověka vlastní silou postupně rekonstruovat své podvědomé postoje k sobě, k životu, ke světu i lidem kolem sebe.

Protože jen tak odstraníte vy sami v sobě disharmonii vašeho bytí nejen zde. A energetické pochody ve vašich jednotlivých energetických tělech včetně toho hmotného se dostanou do vzájemné souhry a souznění.

A v této vzájemné souhře a souznění je skryta možnost konečného opuštění vibrací současné hmotné reality ukončením další potřeby vyvíjet se zde k pochopení toho, co se tím pádem již pochopením stalo.

A budete tak vlastní multidimenzionální silou „proměněni“ již natolik, aby jste byli připraveni pro chvíli, kdy řečeno slovy bible budete „vzati na nebesa“.

Onu probuzenou duální lásku obou částí naší bytosti je nutno následně ochránit před energetickými útoky našeho okolí. Je naprosto normální, že ten, kdo vybočuje svým vlastním úsilím vyvíjeným k povznesení svých vibrací vědomí z řady, se stává objektem útoků sil z tohoto a nejen tohoto světa, které se mu v nastoupené cestě pokusí zabránit. Tak tomu vždy bylo a stále ještě tady a teď je.

Člověk se musí podrobně seznámit s obecným fenoménem energetického vampýrismu, přijmout fakt jeho existence a zaštítěn láskou k sobě a lidem kolem sebe  prosadit ve své psychice na úrovni vlastního přístupu k okolnímu světu schopnost a nutnost ochrany proti nežádoucím energetickým zásahům do svého nitra zvenčí.

Jinak řečeno slovy klasika : konečně pochopí, že je možné milovat bezvýhradnou láskou své bližní i své nepřátele tím, že se opře o svoji multidimenzionální sílu a povznese se nad vibrační oblast působení těch, kdož jsou dosud v zajetí nelásky k sobě a proto šíří kolem sebe negativitu. Teprve když už na vás nedosáhnou, dají vám konečně pokoj, ne dříve.

Podrobněji se touto fází uplatnění vlastní multidimenzionální síly k řešení poruch psychického a fyzického zdraví v souvislosti a násilnými akty energetického vampýrismu ze svého okolí budeme zabývat v jiné stati. Zde si řekněme jen tolik, že i ochrana před energetickým vampýrismem je nutným krokem na cestě k dosažení odstranění oněch strachů tak, jak jsou uvedeny v záhlaví těchto článků.

A jsme u cíle. Pokud zvládnete lásku k sobě a ochranu vlastních energií, dosáhnete takového stavu vnitřní jednoty a nezávislosti na svém okolí, že jste připraveni k provádění dalších změn svého nitra.

Prostě máte za sebou první krůčky na své úzké cestě dovnitř, která konečně někam vede a vy nabýváte vlastním prožitím jistotu, že právě tohle je ta správná cesta k lepšímu životu nejen v této realitě.

A jste připraveni realizovat první fázi za použití získané vlastní multidimenzionálmní síly a použít ji k žádoucí rekonstrukci věcí, které vás osobně v tomhle životě trápí.

Oblast výše zmiňovaných strachů se pak stane prvním terčem vašeho vlastního úsilí o proměnění sama sebe.

V další části textu si přiblížíme vše podstatné o likvidaci těchto  strachů z nepřijetí, budoucnosti a bezmoci. Vy, kteří se k tomu odhodláte, budete překvapeni, jak je to jednoduché. Udiví vás, jak je jednoduché vracet krůček po krůčku radost tam, odkud ji za léta vašeho života odvál  vír dříve vámi nezvládaných energií z vašeho okolí.

První část tohoto textu jsme věnovali tak trochu úvahám o skutečném stavu věcí vezdejších a nezbytné přípravě, která nutně předchází práci na odstranění strachů z nepřijetí, z budoucnosti a z bezmoci. Povězme si nyní o příčinách oněch strachů něco více.

STRACHY A CO S NIMI – PŘÍČINY VZNIKU V DĚTSTVÍ

Strachy obecně je z mého pohledu možno přiřadit k poruchám emocionálních struktur lidské psychiky. Tyto poruchy z podvědomí obvykle silně ovlivňuji život toho, kdo je jejich nositelem. Základním strachem, který je jakýmsi jádrem těchto tří strachů, bývá ve většině případů, se kterými pracuji, právě strach z nepřijetí.

Strach z nepřijetí je možno stručně charakterizovat jako strach z toho, že nás tento svět, rodiče, okolí a vůbec lidé v něm nepřijmou či nepřijímají. Že nás nepřijímají takového či takovou, jaký či jaká jsem. Svět se pak pro nás stává něčím, v čem nejsme řádně ukotveni, místem, kde necítíme pevnou půdu pod nohama

Strachy z nepřijetí, z budoucnosti a z bezmoci jsou navzájem propojeny. Svojí intenzitou  obvykle o něco zaostávají za jinými typy individuálních strachů, jako jsou například strach z vody, strach z výšek, strach z uzavřeného prostoru či strach z pohybu mezi více lidmi.

V dlouhodobé perspektivě však tyto strachy trvale poškozují mezilidské a tedy i  partnerské vztahy člověka, který jimi trpí a ve svých důsledcích znamenají vážné poškození kvality jeho života.

Uveďme si příklad určitých životních situací, které jsou pro tuto trojici strachu typické. S tímto typem strachů se setkal a pravděpodobně dodnes jim trpí například každý, kdo si vzpomene na situace, kdy se opakovaně necítil dobře v kolektivu dětí, ať už ve školce, ve škole či kdekoli jinde.

Normální v těchto vzpomínkách jsou pocity vykořeněnosti z okolí a vnímání situací, kdy jako dítě koukám mnohdy nevěřícně na dění kolem sebe a říkám si : to snad ne, tady přece nepatřím !

Tohle přece nejde, aby se tady děly takové věci ! Tohle já nechci ! Proč je ten svět tak zlý ? Proč jsou ti lidi kolem mne takoví ? A co tu vlastně dělám ? Já tu přece nepatřím !

Jen si vzpomeňte na své pocity dítěte ve školce, kdy stojíte stranou a máte pocit, že mezi ty kolem vás nějak nemáte šanci zapadnout.

Vy muži si jistě vzpomenete na okamžiky své neschopnost reagovat příslušně agresivně na fyzický útok někoho ze spolužáků či ze svého okolí. Ženy si zase vzpomenou, kterak fascinovaně sledovaly, aniž by se dokázaly účinně bránit, proud pomluv a intrik inscenované spolužačkami či jinými lidmi ve svém okolí.

Cítíte se zraněni, zaskočeni, zoufalí z toho, že vás okolí nechápe či nechce chápat. Jste ve stresu z toho, že se od vás jako normální mnohdy očekává chování, které vy považujete za nesprávné a pro sebe nepřijatelné.

Jste prostě jiní než ostatní a proto máte pocit, že jste okolím a lidmi v něm nepřijímáni, odsuzováni, nepochopení a roste ve vás pocit, že to už asi nikdy nebude jiné. A cítíte se bezmocní s tím cokoli udělat.

Strach z nepřijetí v dospělosti má ten, kdo má výrazný problém zařadit se do nového kolektivu lidí při změně zaměstnání či změně postavení v zaměstnání.

Má ho každý, kdo má dlouhodobě pocit, že není přijímán svým partnerem, případně partnerovou či vlastní rodinou a bezprostředním okolím / sousedé, známí /.

Jistě vy, kteří jste prošli lekcemi lásky k sobě, nebudete mít problém pochopit, že tohle vše jsou vlastně jen důsledky onoho prvotního nepřijetí vědomí těla /„já“/ vědomím ducha /„Já“/. A je vám proto taky jasné, že teprve poté, až se tohle přijetí uvnitř vás samotných stane skutečností, odblokujete si v sobě přístup k řešení těchto druhotných pocitů nepřijetí.

Podle mých zkušeností obecně platí, že čím z vyšších vibračních světů v jemnohmotnosti člověk do této reality přichází, tím pravděpodobněji a tím intenzivněji se tento typ strachu u něj projeví.

 

Prapůvod strachu z nepřijetí leží v téměř stu procentech případů již v prenatálním stadiu vývoje lidské bytosti.

 

Ve svém seriálu Dvě cesty podávám podrobné zdůvodnění toho, že spojení duše a ducha s fyzickým tělíčkem se datuje od chvíle, kdy vyvíjející se plod v děloze matky se po napojení skrze astrální matrici spojí s entitou duše obsahující i energii ducha / duchovního těla v nejnižších duchovních vibracích /.

Od této chvíle se člověk stává bytostí tohoto světa a je jí až do chvíle smrti fyzického těla způsobené rozpadem oné spojovací astrální matrice těla a duše.

Zde v prenatálním období také dochází k tomu, co ve svých textech nazývám  šokem ducha ze zrození na této Zemi. Spojení s fyzickým tělem velmi omezuje prostor vědomí ducha /„Já“/ k seberealizaci a zejména pro ducha těch, kteří jako duše žijí mezi inkarnacemi ve vysokých vibračních jemnohmotných světech, představuje tělo v pozemském prostoru místo střetávání se s energiemi těch, jejichž duše přicházejí do spojení s fyzickými těly z mnohem vibračně nižších světů.

A toto střetávaní s podstatně nižními a případně i nízkými energiemi je pro ducha bytosti z vysokých vibračních světů silně traumatizující a vede ho k nelásce k tomu, skrze nějž mu tyto traumatizující energie přicházejí. Tedy k vědomí jeho vlastního fyzického těla  /„já“ /, takto partnerské bytosti po dobu lidského života zde.

Duch daného jedince, tedy duchovně vyspělé bytosti vysokých jemnohmotných světů, totiž energie tohoto „slzavého údolí“ těžko snáší a odvrací se proto s neláskou od svého těla jako entity, skrze kterou tyto nízkovibrační a pro něj nepříjemné energie přicházejí.

Datum začátku strachu z nepřijetí je z výše uvedených důvodů možno obvykle zařadit do období konce čtvrtého až pátého měsíce prenatálního vývoje. Zárodečná osobnost fyzického vědomí se sice teprve začíná vyvíjet, ale od samotného počátku je její zdravý vývoj narušen poruchami v proudění lásky ze strany vlastního ducha, který zraňován energiemi hmotného okolí se stahuje od hmotné roviny co nejdále a svou fyzickou bytost přestává svoji láskou k vlastní a oboustranné škodě podporovat.

Je třeba říct, že základní energií, které se zárodečnému fyzickému vědomí dostává do vínku, je láska a touha po lásce. Ta je do fyzického vědomí vložena ze strany ducha v okamžiku jejich propojení astrální matricí a to v tím ve větší míře, oč méně jemnohmotný obal duše toto vyzařování ducha směrem k hmotné rovině zcela zákonitě stíní.

Poté co se duch z důvodů, které jsem dostatečně vyložil jinde, odvrací od těla a pozemského světa s neláskou, je zárodečná psychika budoucího dítěte zbavena své opory a zůstává osamocena v dosahu mnohdy obtížných jemnohmotných energií svého pozemského okolí. A ty nejsou obvykle ani zdaleka takové, jaké z hlediska své potřeby prožívání lásky by budoucí nový človíček potřeboval.

A pokud tato nepříznivá situace je trvalá a pokračuje i po narození dítěte, strach z nepřijetí se dále prohlubuje. Registruji ho běžně i u lidí, kteří zdánlivě prošli podle svých slov šťastným dětstvím.

Svého maxima strach z nepřijetí dosahuje obvykle v období od narození po třetí rok věku a drží se na vysoké úrovni do dvaceti až třiceti let věku. V souvislosti s osobnostním  dozráváním osobnosti člověka poté klesá, ale je připraven kdykoli znovu vystartovat vpřed.

STRACHY A CO S NIMI – PROJEVY V DOSPĚLOSTI

V dospělosti se tento strach projevuje tak, že se člověk ve společnosti lidí kolem sebe cítí víceméně stísněně a má tendenci hledět na své okolí prizmatem svého strachu, že nebude  přijímán. Přijmou mne ? Nepřijmou mne ? Co si o mně myslí ? To jsou otázky, které se opakovaně vynořují z nitra člověka a stále dokola si žádají odpovědi, které nepřicházejí.

Takto uvažující člověk vykazuje ovšem svým chování na podvědomé úrovni značnou dávku nejistoty, která je jeho okolím rovněž podvědomě vnímána. A protože si to daný kolektiv a jednotlivci v něm nedokáží ztotožnit s ničím, co je jim známo, reaguje okolí na to přesně podle zásady : zvenčí dostaneš to, co očekáváš. A obavy z nepřijetí okolím se opakovaně potvrzují.

Charakteristická pro strach z nepřijetí je určitá strnulost osobnosti pod zatížením ve společnosti, neschopnost se v přítomnosti cizích lidí a zejména většího kolektivu uvolnit a otevřít plnému projevu vlastní osobnosti.

Strnulost dokonale zasahuje řeč těla, je zde zřejmá křečovitost výrazu i chování, pokus o nasazení masky. Strach z nepřijetí a doprovodné strachy blokují v člověku v širším pohledu vnitřní prožívání radosti ze života a i byť jen částečná absence radosti ze života v jeho nitru vede opět k tomu, že se radost ze života tímto strachem trpícímu člověku v zevním světě skutečně vyhýbá.

Svého času jsem si prováděl mezi svými klienty jakousi anketu, kolik času průměrně žili dříve radostí ze života a kolik času pak různými strachy, obavami, úzkostmi a depresemi. Věřte nebo nevěřte, ve svém procentuálním hodnocení vlastního prožívání svého bytí zde se většinově přikláněli k názoru, že před absolvováním oněch změn ve svém nitru činilo prožívání v negativním spektru až 80 procent.

Tolik teorie a nyní k tomu, co se s tím dá dělat. Jako s každým strachem je možno i se strachem z nepřijetí, strachem z budoucnosti či strachem z bezmoci reálně pracovat. Jako vše v tomto vesmíru i zde na Zemi je strach pouze jistou energií dané vibrace prostupující lidskou auru a jako s energií je s ním možno proto také zacházet.

STRACHY A CO S NIMI – PŘÍČINY VZNIKU V DĚTSTVÍ 2

A energii mohu odvést či transformovat v energii jinou. Vezmeme-li v úvahu, že energie strachu je nutně energií nízkých vibrací, naskýtá se otázka, jak jí v reálu tohoto světa dodáním určitých kvant energií podstatně zvýšit vibraci a tím ji transformovat do energií pozitivních až pokud možno vysoce pozitivních.

Pro ty z vás, kteří touží proniknout do podstaty tohoto děje, si řekněme následující : představte si, že lidský život jako takový by byl nahrán na magnetofonové pásce klasického magnetofonu starého typu. Podobně jako na magnetofonu je nahrán pouze zvuk hudby a nikoli obraz kapely, která ho nahrála, i u záznamů života jedince jsou na magnetofonovém pásku pouze emoce, nikoli situace, které k nim vedly.

Není tam tedy nahráno, co se konkrétně stalo, ale to, co bylo tím v lidské psychice vyvoláno. Tyto záznamy je možno určitým netechnickým způsobem vyhodnocovat jednak v souborech sobě podobných emocí, je ale také možné jednotlivé emoce / v našem případě strachy / v oné nahrávce izolovat a relativně je kvantifikovat.

Strach z nepřijetí je dokonale sladěn se strachem  budoucnosti. Pokud mám strach z toho, že mne svět a lidé v něm právě nyní nepřijímají, mám nutně také strach  toho, jak tomu bude dále v mé budoucnosti.

A obojí je propojeno se strachem z bezmoci, protože dítě a později dospělý člověk nevěří tomu, že si svými omezenými silami bude schopen se stále opakujícími se strachy poradit. Dá se říct, že trojice těchto tří strachů mají vždy u každého člověka individuální hodnoty a mohou se v průběhu života poněkud měnit.

Ne vždy bývá strach z nepřijetí kvantitativně nejvyšším. Případ od případu to může být i strach z budoucnosti, nejméně zaznamenávám nejvyšší úroveň u strachu z bezmoci.

Běžně se setkávám s tím že v okruhu klientů, kteří ke mně přicházejí, je povědomí a mnohdy i jistota o existenci těchto strachů u nich na úrovni tzv. „denního vědomí“ registrována a mnohdy si ho zcela správně spojují s konkrétními problémy svého života. Stejně běžně si však s ním nedokáží nijak poradit.

Podívejme se blíže na strach z nepřijetí. Když si poměrné hodnoty strachu z nepřijetí vyneseme do grafu pod vodorovnou osu znázorňující nulovou hladinu energií v závislosti na jejich velikosti v jednotlivých letech, můžeme podle takto získané plochy kvantifikovat určité množství negativních energií, které vedly právě k zakotvení onoho strachu v životě jedince.

Tyto emoce, neustále v  podobných situacích uváděné v činnost podněty z okolí, vedou ve svých důsledcích k tomu, o čem již byla výše řeč. Tedy k omezení prožívání radosti ze života, která přechází až v určitou strnulost a mnohdy ve sníženou schopnost volně prožívat a vyzařovat emoce v kolektivu a vztazích s lidmi ve vlastním okolí.

Princip práce s těmito strachy je vyjádřen právě přirovnáním k nahrávce na magnetofonovém pásku. Při likvidaci strachu prostě určitým způsobem nastavíme mazací / a v tomto případě samozřejmě i nahrávací hlavu / na úsek pásku, kde ještě daný strach má nulovou hodnotu.

A poté uvedeme v činnost v psychice člověka určitý proces, který umožní vymazat původní záznam a nahraje záznam nový, tomu vymazanému opačný.

Skutečně prožitý vysoce negativní vjem z prenatálu či dětství překryjeme vložením pozitivních emocí za pomoci fiktivního vysoce pozitivně laděného příběhu.

Ten si k danému účelu jednoduše podle určitých kriterií zvolíme a hluboce prožijeme na obou úrovních reálné existence tady a teď.

Při této operaci v psychice jednotlivce využíváme v praxi ověřeného faktu, že prožívání negativní emoce strachu u ještě nenarozeného dítěte či dítěte v raném věku je dáno určitou psychickou silou jeho energií, která je řádově mnohonásobně slabší než psychická síla dnes již dospělého člověka

Dá se tedy říci, že mentálním návratem dospělého jedince / nikoli tedy návratem v regresi ! /  můžeme přemazat celé roky strachu pouhými minutami prožívání citových a myšlenkových podnětů opačného charakteru směřovaných do daného období života.

Pozn.: zdůrazňuji použití mentálního návratu při plném zachování vědomí klienta při dané práci oproti návratu ve změněném stavu vědomí v regresi… regresní návraty při aplikaci všech mých pracovních postupů / a tedy i tohoto / jsou naprosto zbytečné… z mého pohledu veškeré energie z minulých životů vstupují do tohoto života skrze bloky formující se přes konkrétní události v našem dětství…a proto se dají řešit právě tam… bez rizika, které často málo kvalifikované provádění regrese s sebou nese…

Klíčovým pro úspěch celé operace v oblasti psychiky klienta je úzká spolupráce obou duálních vědomí „já“ a „Já“. Vědomí „Já“ je léčitelem svého partnerského „já“. To ovšem znamená, že jakákoli práce v tomto směru, které nepředchází osobní úsilí klienta o sladění a vzájemnou každodenní spolupráci obou duálních vědomí na bázi toho, čemu říkáme láska k sobě samému, se nutně míjí účinkem.

Praktické provedení onoho výmazu negativity a záznamu pozitivity do emocionálních psychických struktur člověka vyžaduje úzkou spolupráci obou těchto vědomí v člověku.

Konkrétní návod, jak se v podobných případech postupuje, nebude součástí tohoto výkladu. Tady totiž není místo pro amatérismus a svépomoc. Ne proto, že by při případném nedokonalém provedení hrozilo nebezpečí pro psychiku klienta.

Ale v případě, že nejsou dodrženy přesně všechny zásady pro tuhle práci / což se u amatérského provedení na základě kusých informací psaného textu dá předpokládat /, je tu nebezpečí největší ze všech : že se celá akce nepodaří a člověk si svým zklamáním sám uzavře cestu k tomu, co jinak může mít na jeho psychiku blahodárné účinky.

Již výše jsem naznačil, že k přemazání záporných emocionálních energií v daném období života používáme mentální práce při sdílení fiktivního vysoce pozitivně laděného příběhu z daného období života láskyplnou spoluprací obou duálních vědomí těla i ducha.

Zde je ve hře více variant podle stupně, jakým je klient vůči změně blokován. Varianty se volí  případ od případu podle konkrétních podmínek. Cílem je vytvořit v potřebném množství zhruba čtyř až pětiminutových mentálních soustředění tolik pozitivního prožití z oblasti prenatálu či raného dětství, aby byla negativita původních vstupů z tohoto období života dokonale s rezervou přemazána.

Hlavní důraz je zde kladen na souhru mentálních vstupů do daného věku s intenzívním rozvíjením řeči těla. Mentální energie vašeho ducha prostě zpracovávají v radostném provedení onen fiktivní vysoce pozitivně laděný příběh a fyzické „já“ prožívá na úrovni těla co nejintenzivněji svoji radost z toho, že tomu tak skutečně bylo.a že tahle nová pozitivní verze léta starého příběhu z prenatálu či dětství je pravdivá.

Každý z vás, kdo touto zkušeností prochází, si hluboce uvědomuje, jak se při této práci  potvrzuje fakt, že jedině existující je pro nás bytí tady a teď.

Zjistíte, že minulost neexistuje, existuje jen emoční záznam.

A budete překvapeni, jak docela maličko je třeba udělat pro to, aby se nastavení vašich vnitřních energií zcela změnilo pozitivním směrem.

Je-li naprosto klíčovým faktorem při této radikální léčbě strachu respektování samostatné existence vědomí lidského těla / „já“, ega / a práce s ním, jistě pochopíte, že na svém „vědeckém“ přístupu hoří a selhává zcela oficiální věda, která prostě takový nesmysl, jakým je samostatná existence vědomí ega, prostě nesmí a nemůže přijmout. Co na tom, že to v praxi funguje ?

Výsledky takovéto terapie jsou vynikající. Cílevědomá práce s blokováváním strachu ukrytých ve vědomí fyzického těla / „já“ / pro náš život otevírá i dosud skryté a nevyužívané  možnosti pozitivního prožívání vlastních emocí, které byly dříve právě oněmi strachy dokonale blokovány.

PŘEMAZÁNÍ STARÝCH PSYCHICKÝCH VZORCŮ

Vymazání starých emocionálních vzorců a zapsání nových znásobí již dříve dosažený pozitivní vliv duální lásky mezi vědomím těla / „já“ / a vědomím ducha /“Já“/ a má pozitivní vliv na prožívání radosti ze života bezprostředně po provedeném zásahu v psychice na klienta. Dá se tedy říci, že přenos do současného bytí tady a teď je prakticky okamžitý.

Podle celkových projevů v psychice klientů se dá říci, že likvidace strachů z nepřijetí, strachu z budoucnosti a strachu z bezmoci cíleně zasahuje v lidské psychice mechanismus, který by se snad nejlépe dal nazvat otevíráním srdce člověka. Kdo sleduje mé texty pravidelně, ví, že řadím fenomén srdce do oblasti duálu tělo, žena, srdce a odblokování těla od výše uvedených strachů významně přispívá i k prožívání podstatně vyšší rovnováhy srdce a mysli člověka.

Tento fenomén má další doprovodný účinek. Klienti kteří projdou fází osvojení lásky k sobě a poznáním cesty k odblokování vlastních strachů, udávají jako vysoce pozitivní skutečnost, že mnohem lépe rozumí sami sobě a že se jim otevírá i pochopení toho, proč a z jakých příčin se tak či onak chovají ti druzí kolem nich.

Osobně tohle připisuji mně z osobní praxe známému faktu, že mysl sice hodnotí a analyzuje, ale jedině otevřené srdce dá člověku pochopení, kde je pravda o tom, co jest.

Ano, je opravdu jednoduché dát se psychicky dohromady. Dokáže to každý, kdo pochopí, že jako bytost s Božskou jiskrou má k dispozici mnohé z dílny toho, kdo jej tady na zkušenost vyslal.

Dokáže to každý, kdo pracuje intenzívně na zvýšení vibrací svého vědomí na úzké cestě do vlastního nitra. Protože tím si dá šanci, aby se vymanil ze zažitých schémat závislosti na strnulých strukturách vlastního lidského bytí vložených do něj bez jeho souhlasu rodinou a společností.

 

Staňme se proto sami sebou vlastním přičiněním a uzdravme se vlastní prací na sobě samých.

Odmítněme být nadále čísly v plánech tržních schémat tandemu lékařských pracovišť a pojišťoven

Jen se rozhlédněte kolem sebe, jak přibývá v systému zdravotnictví těch, které nezajímáte jako člověk.

Všimněte si, jak se stáváte stále více jen položkou byznysu štědře dotovaného z vašich vlastních daní a poplatků.

Tento stát nás vědomě působením našich totálně zkorumpovaných politiků a jejich neschopných vlád pravice či levice vrhá do bludného kruhu strachu, úzkostí a depresí. A oficiální medicína pak z nás činí jedince závislé na spotřebě stále dražších a dražších chemických preparátů, tak štědře ke škodě našeho zdraví s vysokým ziskem produkují nadnárodními farmaceutické koncerny.

Ty koncerny, které financují vládní strany i jednotlivce v nich a pod záminkou kongresových setkání stále častěji zvou naše lékařské kapacity na luxusní pobyty v zahraničí / proč asi ? /. Divíte se pak, že tytéž koncerny prosazují v poslední době intenzívně v zájmu svého zisku na scéně Evropské unie vyhlášky, které alternativní léčitelství a jeho metody postaví mimo zákon ?

Bojíte se, co bude dále s tímto makrokosmem ? Zbavte své malé „já“ ve vlastním mikrokosmu strachů a dívejte se s důvěrou vpřed. Pamatujte, že stará zkušenost našich předků hovoří o tom, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

A nepochybujte o tom, že ty mlýny mají zařízení na oddělení zrna od plev. Tak prostě mákněte na tom, aby jste se stali zrnem a starosti nechte koňovi. Ten prý má větší hlavu.

Mějte krásný máj, čas lásky.