aneb Úvahy ke konci roku 2012

Chci být konzistentní ve svých pohledech na současné dění a proto se vám pokusím v další části svého seriálu dát nahlédnout na střetávání se dvou soupeřících energií za touto pozemskou realitou. To střetávání jde mimo vaši pozornost a je důležité, abyste se s ním alespoň rámcově seznámili.

Požádal jsem vás už dříve, abyste se spolu se mnou vzali v úvahu, že v oněch dávných dobách a proto i dnes ona bytost, se kterou jsme minule komunikovali a jejíž práci je mi dáno sledovat již po řadu let, podle dostupných informací přímo spolupracuje a je podřízena Stvořiteli této části našeho vesmíru.

Připustíme-li její přímou spolupráci se Stvořitelem jako fakt, pro který hovoří celá řada mně známých indicií i mimo to, co jsem zatím zde zveřejnil, může být a pravděpodobně také je tato entita v pozici nejvyšší duchovní bytostí našeho koutu vesmíru.

Pokud se někdy mé vnímání jejího postavení v reálu potvrdí, pak je ona mužská bytost totožná s bytostí, o které se v křesťanství hovoří jako Duchu svatém a o níž v bibli zachycených textech v přímé řeči Ježíš Kristus hovoří jako o Synu člověka.

Později se podíváme na to, co by znamenalo, pokud se nemýlím.

Nejdříve bych byl ale rád, kdybyste věnovali svoji pozornost následující úvaze. Mrkněme se mýma očima, jaký je vlastně vztah mezi Stvořitelem a tímto vesmírem a bytostmi v něm /  samozřejmě s trochou nadsázky /.

Stvořitel je bytost nebo skupina bytostí či rovnou civilizace či skupina civilizací, která existuje v pásmu vibrací mimo náš duchovní i hmotný vesmír.

O tom vesmíru mimo náš duchovní a hmotný vesmír je možno říci, že je vesmírem ve vibracích nejblíže vyšších vesmíru našemu, takto s pořadovým číslem „n+1“, pokud náš vesmír označíme jako „n“. Platí tedy, že i ta nejvyšší vibrace našeho duchovního vesmíru jsou nižší než nejnižší vibrace vesmíru božského.

 

 

Postupným vývojem ovládne entita Stvořitele ve svém vesmíru „n+1“ dokonale proudící univerzální božskou tvůrčí sílu z vesmíru „n+2“ a umí ji využít pro stejně dokonalou kvalitu své vlastní existence v něm. Takto dokonale zajištěna si entita Stvořitele prostě chce hrát a radostně tvořit a proto se rozhodne přebytek této božské energie dále investovat optimálním způsobem.

Takže podobně jako průměrný český politik své odkloněné miliony z daní vás všech vrazí do haciendy někde v okolí Prahy či si pořídí rezidenci na Floridě, Stvořitel se rozhodne vytvořit nový oživený vesmír „n“ za hranicemi vesmíru svého.

Vyhlédne si prázdnotu, kde dosud nic není a vyšle do tohoto dosud prázdného prostoru tři základní tvůrčí energie, energie tří kabalistických sloupů, energie, které si nazvěme láska, čistota a spravedlnost.

On sám však nemůže s ohledem na vibrační podstatu sebe sama energií do onoho nově vytvořeného světa pravidelně vstupovat a trvale v něm působit. Výjimečně tak učinil před časem vstupem svých božských energií do připravené nádoby těla člověka, kterého znáte jako Ježíš Kristus.

Poté, kdy ukotvil ve stvoření svou přítomností princip božské bezpodmínečné lásky, aby dal dění zde zcela nový rozměr, ukončil svou misi za známých okolností a stáhl se svým pravým „Já“ zpět do vesmíru n+1.

V tomto vesmíru pak zůstal trvale přítomen prostřednictvím energií své bezpodmínečné lásky, kterou do tohoto stvoření přinesl.

Přirovnejme si, byť nedokonale, situaci Stvořitele k člověku – programátoru, který se chystá vytvořit nový dokonalý svět v počítači se vším všudy. Ani programátor není fyzicky schopen trvale do počítače vstoupit, aby jeho práci řídil a organizoval.

Člověk – projektant si proto vytvoří operační program, který funkci počítače zajišťuje a řídí. Stvořitel si stvoří nebo najme z dříve stvořených světů úrovně „n“ zkušeného projektanta a organizátora, který se stává v onom vesmíru jeho pravou rukou a řídí projekt podle jeho pokynů.

Stvořitel a jeho hlavní projektant tvoří tým a jsou spojeni touž vizí.  Podle „Nekonečného příběhu“ / zde v archivu / se zdá, že není vyloučeno to, že se někdy i rafnou. Prostě normální spolupráce předsedy správní rady zastupujícího investory a generálního ředitele projektu a realizace na rozsáhlém díle.

Stvořitel a Duch svatý. Podívejme se, co říká o pojmu Duch svatý Wilipedie. Zde cituji :

„Duch Svatý je v křesťanství jedna z Božích osob, přesněji třetí z osob v trojjediném Bohu, tedy Nejsvětější trojici – v Novém zákoně vystupuje Duch Svatý jako samostatná postava či osoba – příslib Ducha Svatého tvoří jedno z hlavních témat Ježíšovy řeči na rozloučenou v Janově evangeliu (kap. 15-16).“

Když už jsme u toho, podívejme se i do Janova evangelia, co vlastně je obsahem oné Kristovy řeči na rozloučenou. Tuším, že naprostá většina z vás tak možná učiní poprvé. Neuškodí vám přesvědčit se o tom, že určité pasáže v bibli skutečně mají hlavu a patu a měly by být přijímány vaším srdcem s celou jejich informační hodnotou.

Prosím čtěte i mezi řádky. Jen tak zachytíte to, co zachyceno být má. Zde jsou ony verše / Jan, kap 15-16 /. Evangelista cituje Ježíšovu přímou řeč :

„když, pak přijde Utěšitel, kteréhož já vám pošlu od Otce, Duch pravdy, kterýž od Otce pochází, tenť svědectví bude vydávat o mně“

„nyní pak jdu k tomu, kterýž mne poslal, a žádný z vás neptá se mne : kam jdeš ?“

„ale že jsem vám tyto věci mluvil, zármutek naplnil srdce vaše.“

„a já pak pravím, že jest vám užitečné, abych já odešel – nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám, a pak-liž odejdu, pošle ho k vám“

„a on, přijda, obviňovati bude svět z hříchu, z spravedlnosti a z soudu.“

„z hříchu, že zajisté / svět / nevěří ve mne.“

„a z spravedlnosti, že jdu k otci, a již více neuzříte mne.“

„a z soudu pak, že Kníže tohoto světa je již odsouzen.“

„ještě bych měl mnoho mluviti k vám, ale nemůžete snésti nyní.“

„ale když přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás v všelikou pravdu – neboť nebude mluviti sám od sebe – alež cokoliž uslyší, toť mluviti bude, ano, i budoucí věci bude zvěstovati vám“

„onť mne oslaví, neboť z mého vezme, a zvěstuje vám.“

„všechno, cokoli má Otec, mé jest – protož jsem řekl, že z mého vezme, a zvěstuje vám.“

Tyto pasáže evangelia potvrzují, že přímé zachycení Kristových slov v bibli svědčí o tom, že onen Přímluvce a Utěšitel, který přijde, je zcela jinou osobou než samotný Ježíš Kristus. O onom Přímluvci a Utěšiteli v jiných případech pak Ježíš Kristus hovoří rovněž v přímé řeči jako o Synu člověka.

Z logiky věci vyplývá, že tím, kdo má přijít, není nikdo jiný než třetí ze svaté trojice, Duch svatý. Ten na rozdíl od Stvořitele je trvale domovem v nejvyšších vibracích vesmíru „n“ a nemá proto problém se jím po všech rovinách bytí pohybovat.

A pokud tomu tak je / a tento fakt prochází kontrolou mého srdce bez připomínek /, pak může mít vidění pozice mnou kontaktované bytosti na trůnu v slavnostním šatě určitou vypovídací hodnotu právě vzhledem k času očekávaných událostí příštích.

Pozice na trůně a slavnostní šat může znamenat něco jako poslední zvonění před zahájením představení. Pravděpodobně to máme za pár. Ať chcete nebo nechcete.

Ale optimismus do lící, vážení čtenáři. Buďte optimističtí ve věci dějů příštích vy všichni, kteří jste již opustili nebo ještě bezprostředně opustíte omyly, iluze a nepravdy vtloukané do vašich hlav římskokatolickou církví a mocnými tohoto světa vůbec.

Protože prozřít a změnit svá vnitřní nastavení správným směrem je nesmírně jednoduché a časově nenáročné. Ovšem samozřejmě jen pro ty z vás, kteří se svobodně rozhodnete opustit širokou cestu hledání čehokoli mimo sebe v okolním makrokosmu a vydáte se úzkou cestou hledání vlastní vnitřní změny ke správnému pojetí bezpodmínečné lásky k sobě, životu, světu i lidem kolem sebe.

Jistě jste ze zveřejněných citací poznali, že osobně očekávám v této době příchod energií Ducha svatého, nikoli tzv. druhý příchod Ježíše Krista.

Právě v postoji každého člověka k otázce druhého příchodu Ježíše Krista v protikladu k příchodu Ducha svatého / Syna člověka / je skryto správné či nesprávné rozhodnutí ve věci příklonu v soupeření oněch klíčových energií za pozemskou realitou, o které byla v úvodu tohoto textu řeč.

Znovu podotýkám, že zde nejde jen o formalitu zajímající církevní teology. Na tom, zda člověk přijme ve svém srdci jeden či druhý obraz toho, co je vám zde mnou předkládáno, závisí další pozice každého z vás v dalším dění v tomto makrokosmu v příštím období.

O klíčové roli Ducha svatého v tomto vesmíru je ve starých textech řada svědectví. Přečtete si tento následující citát z Bible kralické, Matoušovo evangelium, kapitola 12 :

„protož pravím vám – všeliký hřích a rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému odpuštěno nebude“

„kdyby kdo řekl slovo proti Ježíši Kristu, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani budoucím“

Proč asi ? Duch svatý je totiž tím, kdo z pověření Stvořitele a tedy i Ježíše Krista jako části Stvořitele samotného tento svět projektoval a dodnes ho řídí.

Sestoupily-li energie Ježíše Krista jako části Stvořitele po linii jedné z energií oživujících tento vesmír, tedy po linii energií lásky, aby zasely semena změny či obratu ve směřování hmotných a jemnohmotných světů do stále nižších vibrací, je věcí Ducha svatého, projektanta a šéfa realizačního týmu, aby tuto změnu dnes s odstupem dvou tisíc let vyhodnotil a realizoval.

On je totiž nositelem energií spravedlnosti a spolupodílí se a uvádí v život i energie lásky a čistoty. On je tím, kdo z vůle Stvořitele vložil do našeho vesmíru reálné univerzální zákony, kterými se ten svět má řídit / je pod nimi podepsán /.

Proto také on je tím, kdo jednou / a brzy / uzavře stavidla pomyslné čisté lásky již nepotřebné pro další vývoj tohoto vesmíru a dá lidstvu zřetelně najevo, že láska Stvořitele nesmí a nemůže být bezbřehá, ale čistá a spravedlivá.

Proto vždy v určité fázi vývoje hmotných vesmírů musí dojít k třídění. Budou vyzvednuti ti, kteří došli svého cíle ve vývoji a ponecháni dalšímu vývoji v podmínkách soužení ti, kteří se opozdili a zůstali zpět.

Pro mnohé, kteří prohospodařili svou příležitost, to bude i konečná pobytu ve světech svobodné vůle. Ani pro ně to nebude nic, co by bylo na nich páchaným násilím. Budou-li smeteni k dalšímu vývoji o krok směrem níže, bude se tak dít naprosto v souladu s tím, co si mnoha svými inkarnacemi na této Zemi připravili.

Použijeme-li opět příměr s počítači, každý z vás přece ví, že viry ohrožující samotnou funkci počítače musí být z něj / a tedy i ze stvoření / odstraněny pomocí antivirových programů. Protože když se přemnoží, parazitují na kapacitě počítače a blokují jeho řádný chod ! To je přece určitě i z vaší vlastní praxe majitelů počítače naprosto logické.

Což i zde neplatí ono slavné „Jak dole, tak nahoře“ ?

 

– pokračování –