Rozuzlení historie lidstva se blíží. Vidíte to kolem sebe… Vězte, že toto učení o dualitě duše a sjednocující lásce, je jádro pravého Kristova učení a pokud ho ani nyní nepřijmete a neuděláte, co je třeba, odsoudíte se sami k pobytu v onom pomyslném biblickém jezeře plném síry… 

Jsem i člověk a mohu se samozřejmě v mnohém mýlit. Ale věnoval jsem poznání a kompletaci tohoto manuálu více než dvacet let pobytu v tomto těle, abych překonal odpor svého ega a dostal ho ke spolupráci, nejen na tomto projektu. A nyní oba doufáme, že vám to aspoň někomu k něčemu bude.

POJĎTE ŽÍT ZMĚNU!

Pokud se rozhodnete aplikovat tento manuál na svůj život, výsledkem bude odstranění závoje iluzí strachu, žalu, depresí a úzkostí, kterými vás tato společnost pod pečlivým dozorem církví vybavila a které pravidelně doplňuje.

Pokud se rozhodnete jej aplikovat, poznáte vnitřní rozměr pravdy o tom, kým jste, kým jste také ještě a co z toho pro vás plyne.

A konečně začnete osobně žít onu „lásku k sobě“ a ono „přijetí sebe sama“, tedy fenomény, o kterých vám už určitě vyprávěla Luisa Hall i řada zahraničních i našich guru, aniž by vám sdělili funkční návod k realizaci toho všeho.

S mým výkladem budete mít skutečnou příležitost začít si řídit svůj život sami.

Je ovšem nutné si uvědomit, že než se dostaneme k jádru věci a tento manuál si představíme, máme si toho v přípravné fázi ještě mnoho co říci. Konkrétně dnes se zastavíme u několika nutných poznámek, jen zdánlivě na okraj věci. Bez pochopení těchto „drobností“ však nemůžete porozumět později celku.

VYSPĚLOST LIDSKÉ DUŠE

Prosím, už jsem vás upozornil, abyste nebyli smutní vy, kteří zjistíte, že tento materiál je mimo hranice toho, co jste ochotni vnitřně tolerovat. Nejsme jako lidstvo z hlediska duchovního vývoje v žádném případě konzistentní masou a jsou mezi námi velké vývojové rozdíly na úrovni vývoje kvality naší duše.

Měřítkem duchovní vyspělosti a tudíž i měřítkem schopnosti přijímat zákony Univerza a řídit se jimi je dána vzájemným poměrem dlouhodobého /ale i krátkodobého/ prosazování se programu ega /sobectví, oddělenost/ a programu ducha /láska, sjednocení/ v součtové lidské duši.

V zásadě je možno lidské bytosti dělit na ty, které žijí z ega, na ty, které žijí z duše a ty, které žijí z ducha.

Lidé ega

Lidé ega se oním podílem naslouchání podnětům ega a ducha i dnes pohybují mnohdy stále ještě hluboko pod padesáti procenty reálného prosazování se programu ducha ve své součtové duši. Čím je procento podílu ducha menší, tím hmotnější přístup k životu a okolí má daný člověk a tím více žije ze své zvířecí podstaty.

Tito lidé ega pravděpodobně o můj materiál vůbec pohledem nezavadí a obecně se informacím tohoto typu mnohdy zběsile vyhýbají. Jejich egoistické „já“ s dominantním postavením v jejich duši se instinktivně vyhýbá místům a situacím, kdy by s informacemi podobného druhu mohlo přijít do styku.

Dominantní ego vždy vyloučí již s předstihem vše, co by ho mohlo připravit o vedoucí roli v součtové duši v dané inkarnaci.

Z hlediska vývoje v mnoha inkarnacích je u na ně možno se dívat jako na ty, u kterých padlo zrno podle Kristových slov na neúrodnou půdu. Těchto lidí je na zemi většina.

Lidé duše

Lidé duše jsou na tom již lépe. Jejich ego je již více umravněno prosazováním se podílu ducha v součtové duši a oba programy, programy ega a programy ducha, jsou v jakési dynamické rovnováze někde nad padesáti procenty podílu ducha v součtové duši. V tom případě ego již není schopno trvale vetovat přístup člověka k těmto materiálům a k rovinám poznání, o kterých je v nich řeč.

Otázkou je, nakolik je člověk v dané chvíli ochoten posílit trvale nasazením vlastní vůle průnik programu ducha v součtové duši na úkor programu ega a nakolik se mu podaří překonat pochopitelný odpor ega.

Lidé duše se obvykle uchylují k víře a náboženství jako k náhražce, které od nich vyžaduje jen nepatrné úsilí, protože přijímají to, co jim důkladně předžvýkali a nabídli jiní podobně  dosud duchovně poměrně zaostalí lidé.

K onomu nasazení vlastní vůle pro skutečně vyšší průnik ducha v součtové duši obvykle dostávají ve svém životě příležitost prostřednictvím obtížných životních krizí. V takovéto životní krizi je vlastní ego sraženo ze svého pomyslného trůnu a stahuje se zraněno do pozadí.

Je otázka, nakolik daný jedinec dokáže v dané inkarnaci překročit svůj stín. Z hlediska vývoje obvykle stále znovu a znovu hledá marně řešení na tzv. široké cestě směrem ven ze sebe k Bohu /na nebesích/, která ovšem k cíli nevede.

Lidé ducha

Lidé ducha jsou se svými osmdesáti a více procenty podílu programu ducha ve společné duši vývojově zde na Zemi nejdále. Mnohdy ani nejsou pravými lidmi, kterým je dána Země jako povinná příležitost k vývoji od ega k duchu. Tzv. nepraví lidé přicházejí ke spojení s lidskými těly dobrovolně s cílem něco v této vibrační realitě dokončit, vybudovat či prostě jen tzv. pravým lidem pomoci.

Lidé ducha nemívají s pochopením univerzálních pravd problémy. Program ducha v nich výrazně převažuje, svou duchovní cestu s mnoha omyly hledají obvykle už od mládí. Život pro ně znamená každodenní obtížnou práci na odstraňování zažitých chybných mentálních a emocionálních struktur, kterými je tato společnost ve své podstatě vyznávající převážně stále ještě zákony zvířecí říše v dětství a raném mládí vybavila.

Jejich začátek hledání v nezralém věku, ale i později se ale bohužel v dnešní době projevuje mnohdy podceněním až odmítáním věcí spojených s hmotnou realitou a v nepochopitelném preferování přístupu k práci s vysokými vibracemi bez snahy o zapojení vlastního ega a řádného uzemnění se v této realitě.

Jejich slabinou, kterou nutně potřebují v dané inkarnaci překonat, proto bývá nutnost projití často hlubokými životními krizemi, která je přesvědčí o tom, že ona cesta hledání ven ze sebe ve víře či u různých guru je k ničemu.

Jejich jedinou šancí je nastoupit cestu hledání řešení ve vlastním nitru, tedy na tzv. „úzké“ cestě k Bohu v sobě. Ta cesta byla po staletí jen velmi obtížně k nalezení cestou magie či alchymie.

Teprve dnes, v období konce věku, vám může být zpřístupněna např. i mým prostřednictvím. Vaše šance nechat dozrát sama sebe jako ono zrno ke konečné sklizni, jak se o tom hovoří v bibli, je reálná, vykročíte-li touto cestou a absolvujete-li ji.

Pozn.: Podotýkám, že zvyšování podílu programu ducha na úkor programu ega v součtové duši nemůže a nesmí být realizováno násilím ducha či duše na egu samotném — ego je třeba vést k pochopení, že je v jeho vlastním zájmu zvýšit vibrace svého vědomí a přiblížit se jimi a výhledově spojit s vibracemi ducha do nové společně prožívané Jednoty — podrobněji to probereme později.

CESTA PRAVÉ TRANSFORMACE

Dále je nutné porozumět tomu, kudy vede skutečná dělicí linie mezi programem sobectví a oddělenosti /jako projevu říše zla/ a programem lásky a sjednocení /jako projevu říše dobra/.

V žádném případě ona dělicí linie nevede mezi jednotlivými společenskými řády či mezi světovými náboženstvími, jak se vám snaží namluvit mocní tohoto světa.

Postavíme-li si Pravdu o tom, co jest, do středu petřínského sálu křivých zrcadel, dostaneme při pohledu do zrcadel křesťanství, islámu či buddhismu, tři místy hodně, místy ještě více a místy k nepoznání zdeformované obrazy této základní Pravdy o všem. V tom není mezi jednotlivými náboženstvími dnes tak, jak jsou lidmi praktikovány, z pohledu potřebného příjmu informací pro vývoj lidské bytosti zásadního rozdílu.

Ona dělicí linie mezi dobrem a zlem totiž dnes je — a vždy byla — vedena přímo lidským nitrem a je zřetelně narýsovaná v duši každého člověka. A je vedena po tenké hranici mezi vnitřními vibracemi programu lidského ega a jeho programu „sobectví a oddělenost“ jako programu zla /negativita/ a mezi vibracemi programu vašeho ducha „jednota a sjednocení“ jako programu dobra /pozitivita/.

Proto není pravdou, když se domníváte, že k vám, nositelům dobra, přichází zlo zvenčí skrze lidi a události kolem vás. To jen s Kristem řečeno „vidíte třísku v oku jiného a nevidíte břevno v oku svém“!

Jak na tom skutečně jste — a tudíž kterému z oněch dvou výše vyjmenovaných programů v sobě dáváte přednost — si snadno ověříte sebezkoumáním svých životních postojů. Podrobněji si o tom řekneme v dalších dílech

Pokud hledáte ven ze sebe u lidí a událostí v okolním světě příčiny toho, co se vám děje zlého, jste v zajetí vlastního programu ega „sobectví a oddělenosti“! Prohřešujete se totiž fatálně proti jednomu ze základních zákonů Univerza, který mnozí velmi dobře znáte.

Ten zákon zní jasně a zřetelně: Vždy si přitahuji jen to, co mám v sobě rozvinuto.

Pokud to, co se vám děje zlého v okolním světě, berete jako výzvu k pohledu do vlastního nitra a k hledání příčiny toho, proč si ono zlé do svého života přitahujete — dáváte tím v sobě prostor programu ducha s jeho „láskou a sjednocením“.

Pozn.: Vložme si malý příklad… ve své práci s lidmi potkávám řadu žen, které hluboce trpí neláskou svých rodičů, partnerů či mnohdy i neláskou a hrubým chováním již dospělých dětí… jsou pak v hlubokém šoku z toho, když prací na svém nitru si prožijí poznání, že ony samy jsou sobě příčinou této kruté zkušenosti… děje se jim tak proto, že nikdy nehleděly dát lásku sobě… aby mohly mít rády samy sebe a svůj obraz o sobě jako o ženě a matce, mylně po celý svůj dosavadní život rozdávaly a mnohdy přímo vnucovaly veškerou svou energii svým blízkým…  a to i tehdy, když bylo na místě ponechat na nich, aby si poradili sami s tím či oním… a pak přišla chvíle, kdy jim síly došly, ale jejich blízcí obsluhu vyžadují stále… a pokud je jim jí nedostává podle jejich představ, reagují podrážděně a s neláskou v srdci… Dívají se na vás prizmatem pocitu: Hele, máma už nedává to, co je její povinností! To se na to podívejme! Co si to vlastně dovoluje? Každopádně zaslouží potrestat…

Přijmete-li obtížné dění ve svém životě jako problém zasahující k vám zvenčí, nedokážete vyřešit nic. Jiné kolem sebe nikdy nezměníte, i kdybyste v pokusech o to strávili zbytek života.

Pokud totéž obtížné dění přijmete jako výzvu řešit chybu ve vlastním nitru, je to plně ve vaší kompetenci a poradíte si s tím za dodržení mnou doporučených pravidel velmi rychle.

A postavíte se na počátek oné pravé Úzké cesty, která vás nakonec přivede k osobní transformaci a k mnohem spokojenějšímu a šťastnějšímu životu tady a teď. A jako bonus vás tatáž osobní transformace výrazně posune ke konečnému cíli mnoha a mnoha vašich inkarnací zde – ke znovuzrození v duchu.

Není to o ničem novém. O cestě hledání transformace směrem ven ze sebe jako o široké cestě, která nikam nevede a po které jdou mnozí, nás před dvěma tisíci lety informoval již Ježíš Kristus. Stejně tak jako o úzké cestě, kterou jdou nemnozí, ale která vede k cíli!

Ty široké cesty jsou mnohé: Cesty víry skrze církve /hledám vše u boha na nebesích, směrem ven/, cesty preferování vědy a vlastního rozumu /hledání cesty v řádu okolního světa/. Touto falešnou cestou, ale kráčí i ti, kteří usilují o únik z pozemského prostoru prostřednictvím aktivit vylučujících přijetí a lásku k hmotné části sebe sama /rozpouštějí, potlačuji či jinak likvidují své ego/.

Ta druhá úzká — a podle Krista jediná pravá — cesta transformace vede dovnitř sebe. A to prostřednictvím snahy o sjednocení obou duálních „Já“ a „já“ na úrovni vibrací ducha. To je totiž ten pravý návrat do jednoty „sebe sama“ prostřednictvím vzájemné lásky k sobě a přijetím sebe sama. Najdete-li „sami sebe“, najdete konečně také cestu k Bohu v sobě a vše ostatní vám bude přidáno.

Jak chcete vejít do jednoty s Bohem, jste-li vnitřně stále nejednotni sami se sebou?

Pozn.: Co myslíte, že Ježíš Kristus v nově nalezeném Tomášově evangeliu chtěl říci svým apoštolům, když k nim takto hovořil:

Tomáš 22... učedníci řekli: Vejdeme, když jsme dětmi, do království? Ježíš jim řekl: Když ze dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole a když to, co je mužské a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí... pak vejdete do království.

Myslíte, že Ježíš zde popisuje dění mezi lidmi, na Zemi, v kosmu nebo vnitřní děje v člověku? Správná odpověď samozřejmě zní: Popisuje vnitřní děje v člověku… a proč myslíte, že vám tento Kristův výrok naše drahá církev nechala v synoptických evangeliích vyškrtnout jako nežádoucí? Všichni šmejdi usilují o to, aby jste jim věřili… a doklady o svých podvodech jistě ani náhodou nenechají svým obětem v jejich dosahu… ale pár po dva tisíce let ukrytých pergamenů jim nadělá zatraceně těžkou hlavu…

CHARAKTER SVĚTOVÝCH NÁBOŽENSTVÍ

O tom, že náboženství je opium lidstva, hovoří řada myslitelů minulosti, nejen Marx a Lenin. Dnešní doba přivála k nám do prostoru, dříve vyhrazeného křesťanským /rádoby/ hodnotám, mj. i učení buddhismu.

Ostatně, znáte ony procesy hledání nového dalajlámy po smrti toho předchozího? Proč myslíte, že je jeho duše — byť pro mnohé z vás představuje vrchol veškerého duchovna — znovu a znovu vtahována do lidského těla? Bez úplného prožití a zdokonalení lidského ega není definitivního vzestupu, protože prostě ve škole života se přeskakovat jednotlivé třídy nesmí!

Právě křesťanství se svým upřednostňováním individualismu je nejlepší živnou půdou pro adepty hledající osvícení.

Nevěříte? Dostal jsem se k textu, v němž je zachycena informace Rudolfa Steinera /rakouský filosof, literární kritik, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik žijící v letech 1862–1925/.

Podle jeho přístupu k málo známým záznamům ze starých textů z období těsně po Kristu měl Ježíš údajně při svém pobytu u Esejských jednoho dne vidění, ve kterém se mu v duchovní podobě zjevil sám Buddha a důvěrně mu řekl, že po své smrti přišel na závažnou chybu ve své nauce.

Buddha totiž za svého života považoval za žádoucí, aby se všichni lidé stali buddhistickými mnichy. Kdyby k tomu však došlo, kdyby například všichni lidé praktikovali pohlavní zdrženlivost, lidské pokolení by během krátké doby vymřelo. Teprve po své smrti si uvědomil, že jeho učení všichni lidé praktikovat nemohou a ani nesmějí. Je vhodné pro několik málo vyvolených, kteří jen na úkor ostatních mohou směřovat k dokonalosti. Smysl života na Zemi tedy musí být jiný, než si představoval během svého života.

Spásy nelze dosáhnout tím, že se člověk co nejrychleji odpoutá od Země, ale právě naopak: jen život v těle přivede člověka dál v jeho vnitřním vývoji, protože žádný člověk nemůže být spasen bez přispění ostatních. Všichni lidé patří k sobě jako články jednoho organismu a jsou spolu propojeni v dobrém i zlém.

Tahle poznámka bez ohledu na její skutečnou verifikaci, za kterou neručím, je určena vám, kteří se — ve své povznesenosti z častých pobytů tam nahoře v meditacích — na nás obyčejné smrtelníky díváte přes prsty a s nadhledem těch, kteří si již prakticky s Bohem tykají. Upozorňuji vás, že vaše cesta rozhodně není cestou odsud ven k tolik diskutovanému nanebevzetí.

Naopak, je to časová smyčka, která vás uvězní na tak dlouho, dokud něco nepochopíte a nezměníte priority svého duchovního vývoje.

Příště se spolu podíváme na praktiky formalizovaných církví s jejich důrazem na víru v dogmata — jako protikladu pravého gnostického poznání, které jak známo osvobozuje… Ježíš sám přece řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31-32)

---

Tento článek je součástí série Dualita lidského bytí »