Dovolím si vám nabídnout zkušenosti muže středních let, který cítil potřebu se podělit se mnou a s vámi se svými pocity po třech lekcích, tedy zhruba v polovině své cesty za rekonstrukcí vlastního nitra. Čtěte a naslouchejte pokud možno myslí i srdcem.

Zde je samotný text:

Vážený pane K., navazuji na náš poslední rozhovor (asi koncem prosince 2011) a konečně nastal čas, kdy Vám posílám „několik“ řádek, které byste možná mohl použít pro ostatní „hledající“ jako ukázku toho, co lze změnit prací na sobě dle vašich postupů a metod, které prezentujete na svých stránkách nebo v článcích na Matrixu 2001 a které jsem společně s Vámi prožil.

Ještě než tedy napíši něco o svém pohledu na spolupráci s Vámi, děkuji Vám za vše s čím jste mi pomohl a třeba ještě pomůžete. Občas mám chuť Vám „skypnout“ a zeptat se na Váš názor, ale odložím to na odpolední čas a většinou mi po několika dnech už přijde zbytečné se na to ptát, protože buď to není důležité nebo otázka se časem tak nějak naplní odpovědí.

Zvesela jen tak na úvod: Například nedávno jsem s Vámi chtěl promluvit a znát Váš názor, který měl rozšířit mé chápání, na téma „žít v pravdě“.  Měl jsem pocit, že by to chtělo, abych se vědomě přihlásil k tomu, že chci „žít v Zákoně“, ale k takovému rozhodnutí jsem se nechtěl zavázat, protože mi z toho plynul pocit zodpovědnosti, na který jsem si netroufal, protože „Boží zákon“ není holubník, aby si v něm člověk pobýval, když se mu to hodí a jinak si zase dělal, co chce.

Navíc tento zákon nelze asi až tak překrucovat ve výkladu, jak to předvádíme se zákony lidskými zde na Zemi. Rozhodl jsem se, že se chci tyto „absolutní zákony“ učit, ale nezavazovat se k nim. Docela dobrý alibismus :):) Někdy v „hluboké minulosti“, ale ne déle než před 1-2 měsíci :):), jsem hledal něco, kde bych si ty zákony jako přečetl a „naučil se“ je a pak bych podle nich…. asi časem, tak někdy :):):) jednal ve svém životě.

Samozřejmě se nabízelo „Desatero“, ale to jsou prý jen výňatky 🙂 z Božího zákona a navíc záleží na sepsání, protože lidský výklad…však víte :):) – Já jsem ale chtěl něco víc, něco jako skutečné, opravdové a pravdivé poznání „duchovních zákonů“. V tomto období se mi začala objevovat myšlenka „Pravdy“ a „žití v Pravdě“. Něco mi bylo jasné, ale chtěl jsem vědět a od Vás slyšet víc.

Nyní jsem ve stadiu, kdy jsem přišel na to, že kompletní, úplné a pravdivé sepsání duchovních zákonů asi není :):):) a že tyto zákony nelze od někoho získat, protože je má každý v sobě a tam je lze najít, že jde o vyciťování svého jednání dle svědomí, to znamená hledat a najít uvnitř sebe, kde je všechno (něco v tom smyslu, že jsem prý v sobě našel božskou jiskru a že se nemusím ptát jinde, protože tu odpověď najdu, jste mi při posledním rozhovoru říkal, ….že by jste měl zase pravdu :):):)

Tím jsem se chtěl dostat k tématu sebepřijetí a lásky k sobě, protože svědomí (pokud není samo o sobě naší duší) tak je podle mě určitě jejím zrcadlením. A pokud je naše duše výslednicí rovin ducha  a ega, pak je jasné, čím se člověk řídí.

A nyní tedy trochu vážněji něco o mém pohledu na vnitřní cestu, o vzájemné lásce ducha a ega. To pro vás, milí přátelé, pokud čtete a rozhodujete se, zda vnitřní cestou jít či nejít.

Chtěl bych se s vámi podělit o svůj příběh a pokusit se napsat, jak jsem prošel a k čemu jsem došel :):) spoluprací s p. K. Náhodou, při vědomí toho, že náhody neexistují:):),  jsem se v únoru 2011 seznámil s názory p. K. na potřebu lásky k sobě, o „nutnosti“ lásky ke svému fyzickému „já“. Tak nějak jsem věděl, že nechci asketicky bojovat se svým egem a že cesta by mohla být přijmout své ego, jen jsem nevěděl, jak a co a kudy tudy cestička. :):)

Začal jsem si všímat svého vnitřního „já“ (svého „pejska“) a chtěl jsem se s ním udobřit. Nebylo to těžké, nebylo to lehké. Když už jsem si myslel, že jsem na to přišel, že už je to všechno skoro v pořádku, začal jsem na svého pejska při každodenních úkonech zapomínat. Mé „já“ bylo smutné, nebo mi nevěřilo, pak se zdálo, že už ho mám na své straně, ale když jsem šel hlouběji ukázalo se, že to tak není (pejsek na mě vrčel).

Po čase takovéto práce na sobě se mi začaly do mého vědomí prodírat obavy, o kterých jsem tak nějak věděl, ale myslel jsem si, že to zvládám a řešení jsem hledal v nějakém zabezpečení z okolí (rodina, peníze, přátelé, vlastní podnikání,…). Až později mi došlo, že je docela možné, že mi ty strachy do vědomí vysílal právě ten můj pejsek s nadějí, že když už ho mám rád, že ho jich i zbavím.

Trvalo mi asi 4 měsíce než jsem požádal p. K. o další konzultaci (asi jsem měl strach někoho kontaktovat, něco udělat). Potřeboval jsem „znovu se narodit“ a zbavit se strachů z toho, co je a bude, kdo jsem a kde jsem a co mám dělat.

Kdybych vám měl líčit, co jsem dělal po této konzultaci, asi byste si mysleli, že toto není normální a toto Vy dělat určitě nebudete (taky nemusíte) nebo byste se s pochopením pousmáli jako Já dnes.

Když si vzpomenu, že jsem na louce lezl po kolenou jako batole a válel se v trávě jako malé, (dokonce jako nenarozené) dítě, abych nasál bezstarostnou energii „nového“ dětství a lásku nejen Země, ale i přírody jako celku, musím se také usmívat.

Postupně jsem se začal cítit radostněji, sebejistěji a mohl jsem lépe definovat strachy a obavy, které jsem již nechtěl ve svém bytí prožívat. Tyto energie jsme pak s p. K. dokázali pojmenovat a zpracovat tak, že nyní jsem stejným a přitom „jiným“ člověkem.

Dříve jsem si myslel, že jistoty a klidu dosáhnu zajištěním své nezávislosti na okolním světě tak, že budu mít finanční svobodu a ekonomickou nezávislost. To znamená materiální zabezpečení i do budoucna zajišťující nezávislost na hospodářské situaci a politice státu.

Tím jsem se měl asi zbavit svého strachu z mnoha věcí, které mě obklopují. Ovšem strach má různé formy a není to jeden jediný strach, ale mnoho bloků, obav a založených konfliktů, které se projevují v životě člověka neustálým promítáním se do jeho vědomí, vnímání okolí, pocitů a jednání.

Strach z budoucnosti, strach z odmítnutí, strach ze selhání permanentně ovlivňují naše prožívání přítomnosti. Tyto strachy ovšem nemáme my jako duchovní bytosti, ale naše fyzická „já“. Cestou přijetí duální bytosti (duchovní a fyzické složky) lze pochopit a zpracovat tyto bloky tak, že se člověk stane svobodným (neomezovaný strachem), aniž by nutně musel pociťovat potřebu hmotného zabezpečení či jiné jakoby jistoty.

Jedinou jistotou (plně dostačující) je jistota vlastního bytí a sounáležitosti s celkem. Asi proto, že se člověk cítí být celkem ( „sám jsem celistvým“) a zároveň cítí spojení s celkem Stvoření (spojen se Stvořitelem).

Tento pocit pak nedává žádný prostor pro obavy a strachy. Jedinou jistotou, kterou potřebujeme je jistota uvnitř sebe sama (jistota v sobě a důvěra v sebe). Tato jistota je pak božským, vnitřním klidem projevujícím se nejen láskou k sobě, ale i láskou a pochopením k veškerému okolí.

Jak to cítíte uvnitř, tak se projevujete i vně, do okolí. Vaše tělo je jako nádoba naplněná láskou tak, že v sobě nemáte místo pro trvalé usídlení se čehokoliv „negativního“ (strachu, nejistoty, úzkosti,…). U mě je to zatím proces, kdy se občas přistihnu, že pod vlivem každodenních starostí, zapomínám občerstvovat své tělo, naplňovat sebe sama láskou.

V takových situacích si ale zpětně uvědomuji, kde je chybička, že není se čeho bát a spojuji se se svým „já“, abych ho uklidnil (abych sebe uklidnil) a nevytvářel prostor pro obavy a strachy.

Vždyť život je hra. Zároveň jsou ale situace, kdy si zpětně uvědomím, že jsem se mohl nebo měl zeptat svého „já“ – situaci jsem však vyřešil intuitivně a svého „já“ jsem se vlastně tak nějak zeptal, aniž bych na to vědomě myslel.

Děkuji za příležitost toto prožít a p. K. za vše, čím mi pomohl na mé cestě za svobodným životem / bytím /. A pokud se i vy chcete zbavit svého strachu, jděte hledat bezpečí u sebe a v sobě. Jděte vnitřní cestou. Rozhodnutí je však na vás samotných.